Školní ulice 63, Osečná

Kriteriální hodnocení v předmětech

Kriteriální hodnocení – I.stupeň

Kriteriální hodnocení – II. stupeň 

6.1. Hodnocení žáků (výňatek ze ŠVP)

6.1.1.Základní východiska pro hodnocení a klasifikaci

  1. Za základ považujeme pojem zpětná vazba, který se dá charakterizovat jako informace o správnosti postupu, průběhu či výsledku (správně, nesprávně, málo, příliš atd.), nikoliv však posuzování kvalit žáka (šikovný, schopný, pilný atd.)
  2. Okamžitou zpětnou vazbu považujeme za jeden ze stěžejních faktorů efektivního učení, zatímco posuzování kvalit žáka je naopak rizikovým postupem, který může učení blokovat
  3. Při poskytování zpětné vazby (popisem nebo konstatováním) je kladen důraz na vhodnou formulaci – přednost se dává pozitivnímu vyjadřování
  4. Každému hodnocení musí závazně předcházet jasné a srozumitelné seznámení žáka s cíli vzdělávání a k nim náležejících kriterií hodnocení, žák má právo vědět, v čem a proč bude vzděláván a kdy, jakým způsobem a podle jakých pravidel bude v určité fázi vzdělávacího procesu hodnocen
  5. Sebehodnocení žáka je nejen nedílnou součástí procesu hodnocení, ale je současně považováno za jednu z významných kompetencí, kterou chceme žáky naučit
  6. Nepoužívá se tradiční zkoušení žáků před celou třídou, protože je to v rozporu s výchozí filozofií (vytváření bezpečného klimatu) a výrazná ztráta času pro ostatní žáky
  7. Žáci mají právo při zjišťování jejich znalostí bez vysvětlení říct, že nejsou připraveni (toto neplatí při souhrnnějších písemných pracích) Ačkoliv závěrečné rozhodnutí o známce je na vyučujícím, děti se od začátku přibírají k diskusi o známce, aby jim byla jasná hodnotící kritéria a dál se posilovala jejich dovednost sebehodnocení
  8. Žákům nejsou zadávány klasické čtvrtletní písemné práce (rozhodování o výsledné známce za klasifikační období nemůže zásadně ovlivňovat jedna práce žáka)
  9. Pro přípravu na souhrnnější písemné práce se využívá kooperativní vyučování, kdy skupina zodpovídá za to, že látce rozumí všichni členové skupiny
  10. Skupinová práce se zásadně nehodnotí známkou, známku získává žák pouze za individuální výkon
  11. Uvedená základní východiska pro hodnocení a klasifikaci jsou závazná pro všechny vyučující

6.1.2. Pravidla hodnocení a klasifikace – informace pro učitele

Vyučující dodržují zásady pedagogického taktu, zejména:

  •  klasifikujeme jen probrané a procvičené učivo. Žáci mají možnost a dostatek času k naučení, procvičení a zažití učební látky.
  •  neklasifikujeme žáky ihned po jejich návratu do školy po nepřítomnosti delší než jeden týden,
  •  účelem zkoušení není nacházet mezery ve vědomostech žáka, ale hodnotit to, co umí,
  •  učitel vyváženě hodnotí a promítá do klasifikace a hodnocení: vědomosti, dovednosti, postup, práci s informacemi, úroveň komunikace a tvořivost a snaživost žáka,  využívá kriteriálního hodnocení
  •  před prověřováním znalostí musí mít žáci dostatek času k osvojení, procvičení a zažití učiva,
  •  prověřování znalostí provádět až po dostatečném procvičení učiva,
  •  tradiční ústní zkoušení u tabule může být také nahrazeno efektivnějšími způsoby zjišťování vědomostí a dovedností žáků (práce na PC a její vyhodnocení, podílení se na vytváření projektů atd…..).
  •  významným prvkem procesu učení je práce s chybou. Žáci mají právo dělat chyby-uvědomění si chyby je příležitost naučit se to lépe .

Podklady pro hodnocení a klasifikaci výchovně vzdělávacích výsledků a chování žáka získává učitel zejména těmito metodami, formami a prostředky:

  •  soustavným diagnostickým pozorováním žáka,
  •  soustavným sledováním výkonů žáka a jeho připravenosti na vyučování,
  •  různými druhy zkoušek (písemné, ústní, grafické, praktické, pohybové) ,didaktickými   testy,
  •  kontrolními písemnými pracemi a praktickými zkouškami,
  •  analýzou různých činností žáka,
  •  konzultacemi s ostatními učiteli a podle potřeby s dalšími odborníky (PPP),
  •  rozhovory se žákem a zákonnými zástupci žáka.

Známky získávají vyučující průběžně během celého klasifikačního období. Není přípustné ústně přezkušovat žáky koncem klasifikačního období z látky celého tohoto období. Výjimku tvoří vědomosti nutné k zvládnutí zkoušené látky. Zkoušení je prováděno zásadně před kolektivem třídy. Výjimka je možná jen při diagnostikované vývojové poruše, kdy je tento způsob doporučen ve zprávě psychologa.

  •  Učitel oznamuje žákovi výsledek každé klasifikace, klasifikaci zdůvodňuje a poukazuje na klady a nedostatky hodnocených projevů, výkonů, výtvorů. Po ústním vyzkoušení oznámí učitel žákovi výsledek hodnocení okamžitě. Učitel sděluje všechny známky, které bere v úvahu při celkové klasifikaci, zástupcům žáka a to zejména prostřednictvím zápisů do žákovské knížky – současně se sdělováním známek žákům. Při hodnocení využívá i sebehodnocení žáka.
  •  Kontrolní písemné práce a další druhy zkoušek rozvrhne učitel rovnoměrně na celý školní rok, aby se nadměrně nenahromadily v určitých obdobích.
  •  O termínu písemné dílčí, nebo souhrnné zkoušky, informuje vyučující žáky dostatečně dlouhou dobu předem. V jednom dni mohou žáci konat jen souhrnnou nebo dvě dílčí zkoušky..
  •  Učitel je povinen vést soustavnou evidenci o každé klasifikaci žáka průkazným způsobem tak, aby mohl vždy doložit správnost celkové klasifikace žáka i způsob získání známek (ústní zkoušení, písemné,…). V případě dlouhodobé nepřítomnosti nebo rozvázání pracovního poměru v průběhu klasifikačního období předá tento klasifikační přehled zastupujícímu učiteli nebo vedení školy.
  •  Vyučující zajistí zapsání známek také do katalogového listu (dále jen KL) a školní matriky a dbá o jejich úplnost. Do KL a školní matriky jsou zapisovány známky z jednotlivých předmětů, udělená výchovná opatření a další údaje o chování žáka, jeho pracovní aktivitě a činnosti ve škole.
  •  Pokud je klasifikace žáka stanovena na základě písemných nebo grafických prací, vyučující tyto práce uschovávají po dobu, během které se klasifikace žáka určuje nebo ve které se k ní mohou zákonní zástupci žáka odvolat , v případě žáků s odloženou klasifikací nebo opravnými zkouškami až do 30.10. dalšího školního roku. Opravené písemné práce musí být předloženy všem žákům a na požádání ve škole také zákonným zástupcům.
  • Informace jsou rodičům předávány převážně při osobním jednání na třídních schůzkách nebo konzultačních hodinách. Údaje o klasifikaci a hodnocení chování žáka jsou sdělovány pouze zástupcům žáka, nikoli veřejně.

Výchovný poradce školy ve spolupráci s třídními učiteli je povinen seznamovat ostatní vyučující s doporučením psychologických vyšetření, které mají vztah ke způsobu hodnocení a klasifikace žáka a způsobu získávání podkladů. Údaje o nových vyšetřeních jsou součástí zpráv učitelů na pedagogické radě.

6.1.3 Hodnocení a klasifikace na I. stupni

  • Pro hodnocení žáků prvního stupně se používá kombinace hodnocení známkou a slovní hodnocení. Slovní hodnocení podává žákovi zpětnou vazbu o osvojených dovednostech, vědomostech a pokrocích, kterých žák dosáhl.
  • Žáci jsou slovně hodnoceni pomocí týdenních plánů, které jsou také využívány  k sebehodnocení žáků. Týdenní plány obsahují jednotlivé cíle napsané v podobě žákova výkonu, místo pro vyjádření se žáka, jak úkoly zvládl a vyjádření učitele k žákovu výkonu.
  • Kromě týdenních plánů jsou žáci slovně hodnoceni souhrnným slovním hodnocením ve čtvrtletích a  na konci I a II. pololetí.
  • K hodnocení žáků je využíváno žákovské portfolio, které slouží k posouzení (dokladování) pokroků, kterých žák za určité období dosáhl.
  • Na konci každé hodiny, nebo tématického bloku je zařazována reflexe, při které žáci hovoří o tom, co se jim dělalo dobře, kde bylo úskalí jejich práce, případně co by se mohlo zlepšit (atd.).
  • Žáci jsou hodnoceni podle kriteriálního hodnocení známkou, které má větší vypovídací hodnotu než jedna známka a umožňuje žáky individuálně hodnotit. Kritéria hodnocení jsou stanovena zvlášť pro každý předmět,.
  • Jednotná klasifikační stupnice sloužící ke klasifikaci písemných prací a slovního ověření znalostí :
  • :
    • výborný              100 %   – 90 %
    • chvalitebný          89 %  –  75 %
    • dobrý                   74 %  –   60 %
    • dostatečný           59 %  –   30 %
    • nedostatečný         29 %  –    0 %

6.1.4 Hodnocení a klasifikace na II. stupni

  • Pro hodnocení žáků druhého stupně se používá kriteriální hodnocení známkou. Pro každý předmět jsou zpracována kritéria hodnocení, vyjádřena v procentech.
  •  Žáci jsou hodnoceni podle předmětových plánů, které jsou obdobou týdenním plánů na prvním stupni. Předmětové plány obsahují jednotlivé cíle napsané v podobě žákova výkonu, místo pro vyjádření se žáka, jak úkoly zvládl a vyjádření učitele k žákovu výkonu.
  • Každému hodnocení předchází seznámení se žáků s  učebními cíli.
  • Na konci každé hodiny, nebo tématického bloku je zařazována reflexe, při které žáci hovoří o tom, co se jim dělalo dobře, kde bylo úskalí jejich práce, případně co by se mohlo zlepšit (atd.). Tato reflexe může být nahrazena testem, který se nehodnotí.
  • Žáci mají možnost navrhnout učiteli způsob jakým budou zjišťovány jejich znalosti a dovednosti
  • Hodnocení může probíhat ústní nebo písemnou formou. Upřednostňována je písemná forma.
  • Písemné práce jsou rozděleny na:

–          kontrolní– ověřují zvládnutí probíraného jevu

–          dílčí – ověřují zvládnutí více probíraných jevu

–          souhrnné – ověřují zvládnutí celého tématického bloku v souvislostech

  • Žáci mají možnost, v případě že si jinak plní své povinnosti, si opravit známku z dílčí a souhrnné práce.
    • Písemné práce jsou rovnoměrně rozvrženy v celém klasifikačním období.
    • V jednom dni mohou žáci psát pouze jednu souhrnnou práci, nebo dvě dílčí. Počet kontrolních prácí není omezen. Za koordinaci písemných prací odpovídá třídní učitel.
    • Jednotná klasifikační stupnice sloužící ke klasifikaci písemných prací a slovního ověření znalostí:
    • Pro sebehodnocení žáků jsou používány předmětové plány.
  • výborný          100 %   – 90 %
  • chvalitebný       89 %  –  75 %
  • dobrý                74 %  –   60 %
  • dostatečný        59 %  –   30 %
  • nedostatečný     29 %  –    0 %