Ve středu 11. 6. 2025 se žáci 2. a 3. třídy vydali na školní výlet a exkurzi do sklárny Ajeto v Lindavě.
Celé výpravě přálo parádní výletové počasí, protože nepršelo ani nebylo horko. Na začátku děti dostaly za úkol dávat pozor, aby si věděly rady při vyplňování vědomostního kvízu, který jim připravila paní asistentka Pavlína Hauftová.
Nejdříve jsme se vydali po brnišťské stezce „Sochy ve skalách“, po které nás prováděli trolové, lesní bohyně a strážci lesa v různých podobách. Dozvěděli jsme se různé tajemné legendy a také jaký je rozdíl mezi sochou a reliéfem.
Po projití stezky nás autobus odvezl přímo k začarované jeskyni Pusté kostely, kde se natáčela pohádka „S čerty nejsou žerty“. Tam jsme použili naše malé čelovky a baterky a také se prohnali s čerty po pravém pekle. O pár set metrů dál nás ale čekala ještě tajuplnější stezka odvahy černočerným jeskynním tunelem, kde nám jeskynní lidé rozsvítili svíčky, abychom nezabloudili. Některé děti se raději držely poblíž paní asistentky, ty odvážnější se vydaly po dvojicích přímo tmavým tunelem.
V jedenáct hodin jsme měli domluvenou exkurzi ve sklárně Ajeto v Lindavě. Ve sklárně jsme dávali pozor, z čeho se vyrábí sklo a jak se fouká, brousí i chladí, viděli jsme, jak se vyrábějí formy z bukového dřeva a spoustu uměleckých sklářských objektů. Po svačince každý dostal za vzorné chování nanuka.
K městu Sloup jsme dojeli naším autobusem a vydali se do kopce přímo na rozhlednu. Nahoře byl krásný výhled do všech stran a děti dostaly za úkol od pana zástupce, aby poznaly kopec, který z rozhledny určitě neuvidí. Děti poznaly, že Šmoulí čepec byl opravdu vymyšlený, ale třeba nejvyšší horu Lužických hor Luž, horu Klíč, nebo Ještědský hřbet jsme vidět mohli. To, že se rozhledna nahoře hýbala, některé děti vyděsilo a pro jiné to byla dobrodružná zábava.
Výprava pokračovala lesní stezkou až ke skále Samotář, kde jsme si její název posílali tichou poštou a doputovali jsme až k jeskyni poustevníka optika Samuela. Lesní stezka byla opravdu dobrodružná, museli jsme jít opatrně jeden za druhým a koukat se, kam šlapeme a všem se to v lese náramně líbilo. Slyšeli jsme také zpívat pěnici černohlavou, kterou poznala aplikace v telefonu pana zástupce Vobořila.
Poslední zajímavost byl skalní hrad Sloup, který jsme si prohlédli jen zezdola a pověděli si něco o poustevníkovi a pískovci.
Zpět do Osečné jsme dorazili plní zážitků a pořádně unavení.
Daniela Martanová, třídní učitelka 3. třídy